Tak šla hodina za hodinou, den za dnem a týden za týdnem. Bez přestávky. Pracovala jsem každou zimu v Hlubočkách už šestou sezónu. Odmakala jsem jenom za měsíc leden dvě stě třicet šest hodin. Rána začínala pípáním hodinek a pícháním v zádech a večery končily krupicovou kaší a pivem. Někdy jsem šla na pivo do oblíbené hospody, jindy jsem pozvala ostatní instruktory na byt. Přinesli pár litrů vína a kytaru. Kouřili jsme vodní dýmku a popíjeli víno z vinárny z vedlejší ulice. Nugát uměl dobře hrát a tak brnkal, dokud ho to bavilo, a my jsme zpívali a nebo jen tak poslouchali. Někteří zůstali i přes noc. O nedělích se chodívalo společně do sauny a pak na pizzu. Byly to dobrý časy. Člověk byl utahanej a šťastnej… (s. 55)
